Výlety do okolí kláštera

...

HISTORICKÉ PAMÁTKY

HRAD ORLÍK

Zřícenina hradu Orlík leží přibližně 2 km východně od Humpolce v blízkosti obce Rozkoš. Počátky hradu spadají do poslední třetiny 14.století, kdy jej vlastnil pravděpodobně Jindřich z Dubé. Později ho vlastnil např. Trčkové z Lípy, Kryštof Karel z Roupova, aj. Za 30-ti leté války je pravděpodobně pobořen a užíván k hospodářským účelům. Orlík začíná pustnout a je rozebírán na kámen. Od roku 1997 je areál zpřístupněn veřejnosti. Na hradě je k vidění zachovalá vstupní brána, hranolová věž a zbytky obytných budov. Byla zde také obnovena chlebová pec, kde si návštěvníci o letních měsících mohou vyzkoušet pečení chleba.

Vzdálenost: 11 km, cca. 15 minut autem, směr Humpolec

ČERVENÁ ŘEČICE

Renesanční zámek vznikl v polovině 16. století přestavbou původního hradu, který připomíná válcová hláska. Od 12. století až do roku 1948 patřil hrad s okolním panstvím pražským biskupům. Výjimkou bylo pouze asi dvousetleté období od husitských válek do bitvy na Bílé hoře.

Zámek je přístupný pouze na tel. domluvě na čísle:731 489 022 pan Jedlička.

Vzdálenost: 6km, cca. 10 minut autem

KALIŠTĚ

Zde se nachází muzeum Gustava Mahlera, které je od roku 1994 umístěno v nově zrekonstruovaném domě, kde se slavný hudebník narodil. Expozice pojednává o dětství a dospívání Gustava Mahlera. Soubory plakátů a programů dokládají postavení Mahlerovy hudby v současném světě. Dále se zde nachází kostel sv. Jana Křtitele

Vzdálenost: 17 km, cca. 25 minut autem, směr Humpolec

ZÁMEK ŘÍČANSKÝCH V PELHŘIMOVĚ

Vzdálenost:16 km, cca. 15 minut autem, směr Červená Řečice

LIPNICE NAD SÁZAVOU

Státní hrad Lipnice byl založen na počátku 14. století Raimundem z Lichtemburka, sloužit jak sídelním, tak obranným účelům. Lipnice byla. Mezi významné vlastníky patřili i Jan Lucemburský, páni z Lipé, Karel IV., či Trčkové z Lípy.I když hrad po válce nebyl zcela opuštěn stále více chátral a po požáru z roku 1869 se stal zříceninou. V polovině 20. století byl hrad zestátněn a za velké finanční podpory začala rozsáhlá rekonstrukce, která trvá až dodnes.

V Lipnici n/S. také můžete navštívit památník spisovatele Jaroslava Haška v domě pod hradem ve kterém žil a Haškovo muzeum a také jeho hrob.

Vzdálenost : 26,1 km, cca. 30 minut autem, směr Humpolec

LEDEČ NAD SÁZAVOU

U soutoku Sázavy s Olešným potokem se nad řekou tyčí původně gotický hrad, který byl vybudován již v 1. polovině 13. století. Během let se na hradě vystřídalo mnoho vlastníků. Mezi ně patřila i Marie Terezie. V roce 1919 pak hrad přešel do státní správy. V prostorách hradu dnes sídlí Městské muzeum. V historických vitrínách jsou zde vystavovány rozsáhlé sbírky věnované archeologii, řemeslům, etnografii, numismatice či zbraním. Pro veřejnost je otevřena 32 metrů vysoká věž, ze které je po zdolání 111 schodů krásný výhled po okolí.

Vzdálenost: 22 km, cca. 30 minut autem, směr Koberovice

HRAD KÁMEN

Hrad byl původně gotický, později stavebně rozšířen a raně barokně přestavěn. Nynější podoba v romantickém stylu anglické gotiky je z 1. poloviny 19. století. U hradu se nachází také romantický park s rozsáhlým alpiniem. Zaujme i známá výstava motocyklů s unikátními exponáty. Dále pak archeologická expozice a interiérová expozice bydlení 19. a počátku 20. století.

Vzdálenost: 29 km, cca. 34 minut autem, směr Pelhřimov

NAUČNÁ STEZKA BŘEZINA

Trasa naučné stezky Březina, která je pojmenována podle Otakara Březiny, prvního ředitele rolnicko-lnářské školy v Humpolci, vede Humpolcem a jeho blízkým okolím.

Stezka je zaměřena na seznámení s historií, geologickou stavbou krajiny a s ekologií severní části Českomoravské vrchoviny v okolí Humpolce.

Stezka je určena především pěším návštěvníkům, z větší části ji mohou využívat i cyklisté. Devět kilometrů dlouhá trasa je okružní s nástupním i cílovým místem v lesoparku u Základní školy Podhrad. K nástupnímu místu návštěvníky přivede turistická značka z Horního náměstí v Humpolci. Přístup umožňuje i trasa modré turistické značky z Lipnice nad Sázavou.

Na stezce je umístěno 16 zastavení osazených informačními panely, vybudováno zde bylo i odpočinkové místo s přístřeškem, na trase jsou rovněž dvě lesní studánky, jejichž vodu je možné využít k občerstvení. V terénu je její trasa vyznačena ochranářským značením (zelenobílá "psaníčka").

Úvodní panel, Lesopark
Staleté stromy u rybníka Dvorák
Živcové lomy
Štůly pod Orlíkem
Středověké hornictví
Březinka - rýžoviště zlata
Andalusit u Čejova
Rostliny v lese
Voda je život
Živočichové v lese
Studna v podhradí
Hrad Orlík
Kamenné moře
Ochrana přírody
Čertovka a Andělka-pověsti z okolí
Židovský hřbitov

PŘÍRODNÍ REZERVACE STVOŘIDLA

Pokud pojedete ze Světlé nad Sázavou, nezapomeňte se podívat k řece, která se nazývá Stvořidla. Kamenitý úsek Sázavy s četnými peřejemi propůjčuje místu divokou atmosféru. Jen lokálka Posázavského Pacifiku se dokázala vtěsnat do sevřeného údolí. Mezi vzácné obyvatele přírodní rezervace patří ledňáček a vydra. Stvořidla si oblíbil skautský spisovatel Jaroslav Foglar, úsek Sázavy směrem na Vilémovice se stal inspirací pro jeho knihu Hoši od Bobří řeky. Krásná procházka korytem řeky je po červené. Další hezká procházka ze Svořidel je na vrch Melechov. Je tam rozhledna a zřícenina tvrze z 15.stol., která chránila poutníky na zemské obchodní cestě z Rakous do Kutné Hory. Je to po žluté asi 3 km, sice do kopce, ale stojí to za to!

Vzdálenost: 27 km, cca. 40 minut autem, směr: Humpole

CHÝNOVSKÁ JESKYNĚ

Chýnovská jeskyně byla objevena roku 1863 při práci v lomu. Roku 1868 se stala první turisticky zpřístupněnou jeskyní na území ČR. Chýnovská jeskyně byla postupně vytvářena rozšiřováním puklin korozí, přičemž na charakteru chodeb se zároveň podílela proudící a výmolná činnost vod. Celková délka jeskynního systému, který není ještě zcela prozkoumán, je více než 1200 metrů, z toho je 220 metrů zpřístupněno veřejnosti.

Nevyniká krápníkovou výzdobou, ale barevností stěn a stropů, kde bílé, žluté a hnědé polohy mramorů střídají tmavé vrstvy amfibolitů. Tyto dvě horniny se podílely na vzniku pozoruhodných kruhových útvarů na stěnách, tzv. Strmé chodby jeskyně upadají až do hloubky 41 metrů na hladinu podzemního toku. V prostorách mimo návštěvní okruh probíhá speleologický a speleopotápěčský průzkum, při kterém byly v 80. a 90. letech objeveny rozsáhlé, trvale zatopené prostory s jedinečnými drúzami křemene a dalších minerálů.

Vzdálenost: 47 km, cca. 50 minut autem, směr Pelhřimov

Humpolec

Humpolec je město vzdálené od Želiva zhruba 10 minut. V muzeu na Horním náměstí si můžeme prohlédnout antropologickou expozici věnovanou životu a dílu Dr. Aleše Hrdličky, národopisnou expozici přibližující historii a kulturu Humpolecka, a expozici Gustava Mahlera, světového hudebního skladatele a dirigenta.

Zábavná je i návštěva loutkového divadla, jehož činnost má ve městě téměř stoletou tradici.

Městskou kuriozitou je celkem nově odhalený pomník přistěhovalce Hliníka, postavy známé z české komedie "Marečku, podejte mi pero", který byl umístěn do parku Stromovka. V Humpolci dokonce najdeme HLINÍKárium na Havlíčkově náměstí v budově kina.

Milovníci historické techniky si mohou v Humpolci prohlédnout exponáty soukromého muzea historických vozidel. Ke shlédnutí je cca 20 historických vozidel a přibližně 30 historických motocyklů převážně z první poloviny20. století. Muzeum najdete na adrese Pražská 540 (tel.č.:723 172 236).

Při příležitosti 100. výročí organizovaného včelařství byl otevřen včelařský skanzen a stálá výstava ve Včelařském domě čp. 245 na Dolním náměstí. Prohlídku si lze domluvit s p. Havlem(tel.č:721 864 542).

Na školním statku v Humpolci (Dusilov, směr Světlá nad Sázavou) můžete navštívit lamáka Honzíka a jeho dvě lamí kamarádky. Oplocený výběh je umístěný uprostřed areálu školního statku. Přístup do areálu je zdarma.

Mezi Horním a Dolním náměstím pak můžete navštívit kostel sv. Mikuláše. V průběhu staletí prošel několika stavebními proměnami. V letech 1722-29 byla provedena přestavba humpoleckého kostela významným stavitelem Janem Santinim, který původně gotickou stavbu barokizoval. Od roku 2006 se postupně obnovuje venkovní plášť budovy. V kostele sv.Mikuláše je zpřístupněna vyhlídková věž. Cesta do věže, jejíž celková výška je 53 m, vede po 111 schodech, do výšky cca 26 metrů. Během této cesty vzhůru se můžete zastavit ve třech mezipatrech, a zde si prohlédnete výstavy týkající se historie města i kostela, cesta vede i kolem dvou zvonů a závaží věžních hodin.

Mezi další památky, které stojí za to si prohlédnout patří secesní městská radnice, městská knihovna v novorenesančním stylu, empírový výstavní sál muzea a evangelický kostel vystavěný v pseudogotickém slohu.

Pelhřimov

Dolní (Jihlavská) brána

Brána byla vystavěna v 16. století jako pevná součást městského opevnění. Je pětipatrová, vysoká 36 m. Střecha má starší středověký čtyřboký stanový tvar - z hřebenu vystupuje osmiboká lucerna s cibulí, bání a praporkem s hvězdou. Zakončení tvoří římsa s renesančním profilem, nad ní vystupují dva čtyřboké hodinové ciferníky (hodiny byly instalovány pravděpodobně koncem 17. století). Uvnitř brány je v současnosti umístěna expozice Muzea rekordů a kuriozit, které bylo otevřeno 30. června 1994 jako jediné zařízení svého druhu ve střední Evropě a je provozováno agenturou "Dobrý den". Expozice vychází z umu, vytrvalosti, zručnosti a originálních nápadů českých i zahraničních rekordmanů. Fotografická expozice zachycuje unikátní momenty z průběhu uplynulých ročníků Mezinárodního festivalu rekordů a kuriozit i záběry dalších netradičních akcí agentury a přibližuje atmosféru zahraničních festivalů, kde agentura "Dobrý den" reprezentovala Českou republiku.

Radnice (čp. 1 na náměstí)

První zmínka o radnici v Pelhřimově je z roku 1491 (bývala prý v domě čp. 80 na náměstí - viz Historické domy na náměstí). Po požáru roku 1582 byla radnice přemístěna do zámku Říčanských a zde vydržela až do roku 1849, kdy byl zámek postoupen c. k. Okresnímu soudu. Radnice pak přesídlila do domu čp. 1, který město vlastnilo již do roku 1671. Dům míval původně štít, který však byl roku 1841 snesen a navzdory pozdějším snahám dodnes neobnoven. Z okna v patře byl 28. října 1918 oznámen vznik samostatné Československé republiky.

Dům čp. 3 na náměstí

Nejstarší část domu pochází patrně ze 14. století. Na současný půdorys byl dům rozšířen na přelomu 15. a 16. století. Další přestavba se uskutečnila po velkém požáru města (r. 1561) zřejmě v roce 1566 (svědčí o tom deska s kamenickou značkou a letopočtem nad portálem).
Hlavní změnou byl tehdy vznik podloubí, které bylo zaklenuto klenbami dochovanými do současnosti. Podstatná část dochovaného objektu pochází z přestavby po dalším požáru v roce 1766, kdy dům obdržel barokní fasádu. V roce 1878 bylo zazděno podloubí (obnoveno v roce 1994 v rámci celkové rekonstrukce domu).

Náměstí - historické domy, osobnosti

Velké čtvercové náměstí, mimo jiné jedno z největších v České republice, nedoznalo ve svých rozměrech od doby svého středověkého založení žádných podstatných změn.
Na náměstí jsou zastoupeny snad všechny významné stavební slohy gotikou počínaje a funkcionalismem 1. republiky konče. Původní gotická zástavba, která vzala za své při zhoubných požárech 16. století, byla nahrazena domy ve slohu renesančním (domy čp. 17 a 61 se v renesančním slohu zachovaly a u domů čp. 1, 2 a 3 se zachovaly původní renesanční kamenné sloupy podloubí). Po velkém požáru města roku 1766 byla většina fasád domů přestavěna ve slohu barokním (např. domy čp. 4, 5 a 6). 19. a 20. století poznamenalo charakter náměstí několika stavbami, např. hotel Slávie v secesním slohu a budova Komerční banky ve slohu prvorepublikového funkcionalismu.
Původní historické domy se dochovaly vlastně jen na západní a severní straně náměstí, tam, kde je podloubí.

Fárův dům

Za zmínku stojí dům čp. 13 nazývaný též podle původního majitele Fárův dům. V tomto domě, původně s barokní fasádou a mansardovou střechou, byl hostinec „U zlatého soudku“. V letech 1913 - 1914 byl, podle návrhu významného pražského architekta Pavla Janáka, přestavěn v kubistickém slohu.
Architekt Janák v Pelhřimově zanechal ještě dvě stavby. Vypracoval také návrh kubistické přestavby jižní strany náměstí, ale z tohoto záměru se zachovala pouze barevná studie.

Dům čp. 17

Krásným příkladem vlivu italského renesančního stavitelství je dům čp. 17, postavený v 16. století Janem Broumem z Chomutovic a posléze Janem Kržem z Plotišť (erby obou a jejich manželek se dochovaly v průjezdu domu). Na domě bylo koncem 20. let 20. století obnoveno původní renesanční psaníčkové sgrafito. Historie domu, která je spojena s tím, že v něm sídlil královský purkrabí, je v tomto století obohacena o činnost Chrámového družstva, které zajišťovalo po celém území ČR výrobu kostelních zařízení, nábytku a soch. Dnes se v budově nachází Galerie M a ve sklepení domu unikátní MUZEUM STRAŠIDEL.

Zahradní domek v Děkanské zahradě

V zahradním domku v Děkanské zahradě zřídilo město pomníček pelhřimovskému děkanu papežskému prelátovi Msgre. Františku Bernardu Vaňkovi (1872 - 1944) vlasteneckému knězi, který zemřel v roce 1944 v koncentračním táboře v Dachau. V zahradním domku rád pobýval a psal své články a kázání.

Šrejnarovský dům čp. 10

Kromě budovy zámku a kostela sv. Bartoloměje severozápadnímu cípu náměstí dominuje dům čp. 10, zvaný podle měšťana Kryštofa Šrejnara. Původně zde stála starší zástavba, zbořená v polovině 16. století, patrně v souvislosti se stavbou zámku. Dům byl vystavěn v roce 1614 v renesančním slohu. V přízemí má typický průjezd krytý klenbou, který ústí do dvorku, sevřeného dvěma křídly. Průčelí umocňují nárožní arkýře - v jednom z nich se dochoval zbytek maleb, které dříve pokrývaly celou fasádu domu. Žulový portál s polokruhovým obloukem je korunován vodorovnou římsou. Od poloviny 80. let, po celkové rekonstrukci, je v domě umístěna stálá expozice okresního muzea.

Východní strana náměstí čp. 79 a 80

Podíváme-li se na východní stranu, tak v její pravé části je rohový dům čp. 80 s modrou fasádou. Na tomto místě údajně ve středověku stávala radnice, v níž se v rozmezí let 1444 - 1450 konalo šest sněmů zástupců panské jednoty a Jednoty poděbradské za účelem sjednání zemského míru. Sněmů se zúčastnil též budoucí český král Jiří z Poděbrad.
V sousedním domě čp. 79 bylo v období mezi dvěma světovými válkami pověstné cukrářství „ U Lipských“. V tomto domě se narodily dvě známé osobnosti, bratři Oldřich a Lubomír Lipští.

Kašna se sochou sv. Jakuba

Studny a kašny byly od dávných dob nezbytnou součástí měst. Byly hlavním zdrojem pitné vody. Kašna na náměstí je poprvé zmiňována roku 1546. Odjakživa byla napájena z pramene Belky. Dnešní podoba kašny je z roku 1828. Uprostřed kašny stojí osmiboký sloupek se zdobenou římsou, na níž je čtyřboká hlavice se čtyřmi lvími hlavami, chrlícími vodu. Na vrcholu hlavice je umístěna socha sv. Jakuba v poutnickém šatu zdobeném lasturami a s kloboukem spuštěným na záda. V ruce má poutnickou hůl zakončenou křížkem.Sv. Jakub je patronem Španělska a kromě jiného i patronem poutníků. Umístění jeho sochy na kašně je symbolické, protože Pelhřimov má ve znaku poutníka a pokud bychom vzali v úvahu, že název Pelhřimov se odvodil od latinského Pelegrimus, což v podstatě znamená poutník, pak ho můžeme považovat i za patrona Pelhřimova.

Horní (Rynárecká) brána

Podobně jako Dolní byla i Horní brána postavena v 16. století. Mívala předbraní, tvořené menší branou, k níž přiléhala další brána, zvaná lidově Kolíbka ( po požáru města roku 1561 znovu vystavěna v roce 1584). Kolíbka byla ještě v 18. století opatřena padacím můstkem. Hodiny byly na bránu instalovány již koncem 17. století. Ciferník směrem z náměstí zdobí dvě plechové postavy kozlů, které při bití hodin trkají.

Zámek Říčanských

Jeho počátky jsou obestřeny mnoha nejasnostmi. Byl snad původně věžovitou gotickou stavbou asi z 15. století. Zbytky se nám dochovaly v tzv. Gotické síni v přízemí zámku a dokládají, že tento objekt byl zakomponován do městského opevnění. Na tuto nejstarší část byla přistavěna další v letech 1550 - 1551, kdy Pelhřimov vlastnil Adam Říčanský z Říčan. Po velkém požáru města v roce 1561 byla tato část zámku zahrnuta do rozsáhlé renesanční přestavby o dvou poschodích. Roku 1682 velký požár zámku způsobil, že byly zahájeny rozsáhlé přestavby v barokním slohu. Do přestavby byla zahrnuta i Solní brána, přistavěno schodiště a k zámku připojena stavba městské šatlavy. Roku 1707 byla v těsném sousedství zámku přistavěna solnice (dnes divadlo). Obrovský požár města roku 1766 zničil i budovu zámku. Po opravách, které začaly následujícího roku, si zámek uchoval svůj vzhled s menšími úpravami dodnes. Od roku 1849 byl v zámku umístěn c. k. Okresní soud, který zde vydržel až do roku 1907. Od roku 1908 jsou v zámku expozice okresního muzea.

Městské divadlo

Budova byla původně vystavěna jako solnice (sklad soli) v roce 1707. Roku 1766 při požáru města vyhořela a sklad soli byl přemístěn do špýcharu. V roce 1882 byl založen fond na postavení městského divadla (Národního domu). K tomuto účelu město darovalo starou budovu solnice. Divadlo postavil v letech 1895 - 1896 místní stavitel Stanislav Rokos jako podlouhlou jednopatrovou budovu v neoklasicisním stylu. Hlavní průčelí je obráceno do Solní ulice a ke vchodu do děkanského kostela. Původní budova solnice byla prodloužena asi o šest metrů. Vstupní část zdůrazňuje balkon na pilířích a velké, půlkruhově zakončené okno ke schodišti. Po stranách jsou umístěny niky.

Kostel sv. Víta

Je nejstarším pelhřimovským kostelem a původním farním kostelem obce. Byl patrně založen ve 2. nebo 3. čtvrtině 13. století Původně byl vystavěn v gotickém slohu, patrném v zakončení jeho presbytáře. Za husitských válek přešel roku 1422 Pelhřimov do rukou táboritů a v kostele byla vysluhována mše svatá pod obojí. Fara od sv. Víta byla přenesena ke kostelu sv. Bartoloměje pravděpodobně roku 1463. Kolem kostela sv. Víta se od nepaměti rozkládal hřbitov a po přenesení farnosti ke kostelu se na dlouhá léta stal kostelem hřbitovním. Po roce 1600 došlo k přestavění a kolem roku 1614 k úpravě renesanční, která se projevila v přestavbě přední části lodi a ochozů. Kostel byl zvenčí vyzdoben sgrafitem. Roku 1646 kostel vyhořel a konečné barokní úpravy se dočkal až v rozmezí let 1739 až 1740. Věž kostela (zvonice a původní brána na hřbitov) přistavěna roku 1575 a při barokní úpravě kostela zvýšena o jedno patro. Dispozice kostela je trojlodní, orientovaná na východ, kněžiště je uzavřeno pěti boky pravidelného osmiúhelníku. Barokní úpravou bylo pozměněno přístavbou sakristie. Uvnitř kostela jsou na klenbě a stěnách vymalovány výjevy ze života a mučednické smrti sv. Víta, jakož i alegorie Víry, Naděje a Lásky. Hlavní oltář je raně barokní z roku 1687. Náhrobní kameny jsou renesančního původu. V současné době se zde konají koncerty vážné hudby a kostel též slouží jako výstavní síň.

Děkanský kostel sv. Bartoloměje

Kostel sv. Bartoloměje postavený po roce 1300 byl dříve zasvěcený Panně Marii. Původně trojlodní gotický kostel byl v 16. století přestavěn renesančně a ozdoben sgrafity. Dnešní barokní podobu získal po požáru roku 1646. Renesanční sgrafitová omítka pochází z 16. století. Interiér kostela je převážně barokní. Na hlavním, raně barokním oltáři, který byl nově zrestaurován, jsou umístěny sochy sv. Bartoloměje, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, sv. Víta a sv. Václava. Třicet metrů vysoká kostelní věž bývala až do třicátých let 20. století sídlem hlásného. Nyní je zpřístupněna veřejnosti k vyhlídce na město.

Kaple Panny Marie Sedmibolestné

Roku 1658 dal pelhřimovský purkmistr Jan Eusebius na tomto místě postavit boží muka. Poté, co se v Pelhřimově údajně odehrálo několik zázračných uzdravení, které byly dávány do souvislosti s obrazem Panny Marie na těchto božích mukách, byla postavena na jejich místě měšťanem Tobiášem Grötzelem v letech 1710–1714 kaple. Slohově nejčistší stavba ve městě je dílem italských stavitelů Reverelliových a jako jediný církevní objekt si zachovala dodnes původní podobu, pouze část ambitů byla stržena kvůli stavbě silnice. Kupole centrální osmiboké kaple a dvě hranolové věže jsou kryté šindelem. Do oltáře byla zabudována již zmiňovaná boží muka, umělecky hodnotná je kovaná mříž a malby na kopuli zobrazující zemské patrony. V kryptě kaple byli pohřbíváni příslušníci měšťanských rodin. Městský hřbitov sem byl přenesen roku 1787 od sv. Víta a sloužil svému účelu až do roku 1906.

Drechselova vila

Byla postavena v kubistickém slohu v letech 1912-1913 podle návrhu arch. Pavla Janáka stavitelem Karlem Postráneckým pro císařského radu a okresního hejtmana Jana Drechsela. V evropském kontextu je významnou kubistickou stavbou. Patrová nárožní vila má výraznou hlavní římsu, uliční průčelí v přízemí člení čtyři okna s lineární a diagonální kubistickou plastikou. Krytou terasu zdobí po celé šíři boční fronty pět sloupů křížového půdorysu, které jsou stylizovány do podoby kubistického kalichu.

Kostel sv. Kříže

Roku 1671 dal pelhřimovský měšťan a radní Jan Kryštof Blažejovský s chotí Dorotou vybudovat nad městem malou církevní stavbu. Měla předsíňku, kapli a vlastní Kristův hrob. V roce 1750 došlo k jejímu rozšíření. Ke kapli byl přistavěn kostel s věží, uvnitř byla vyzdobena malovaným cyklem Kristova utrpení. Zkáze v době josefinských reforem unikla jen prodejem do soukromých rukou, přesto však chátrala nedostatečnou údržbou. Městská rada se roku 1865 usnesla, že ji zboří a vystaví kostel nový. Prostředky na něj sbíral již několik let pelhřimovský děkan P. Vojtěch Holý. Návrh místního stavitele Josefa Šlechty byl realizován v letech 1883-1886. Stavba, postavená v čistě pseudogotickém slohu, je obrácena k městu vysokou věží.